Rychlost zániku materiálu památky může být děsivá, jak lze ilustrovat na rozpadu hliněných nepálených cihel po destrukci stavby, jejíž střecha bránila promáčení.
Památky mají samozřejmě základní společenský význam jako odkaz na více či méně slavnou a někdy i zcela obyčejnou minulost, ale i jako oživující či zkrášlující prvek v životním prostředí. Přesto ale zacházení s nimi je v různé míře ovlivňováno hloubkou poznání historického významu, a to včetně nejrůznějších technických detailů. Zvláštní situací z hlediska sběru informací o konstrukční podstatě staveb je moment jejich vzniku (dnes by možná monitorování výstavby již nemělo být chápáno jen jako doklad o správném provedení zakázky podle kontraktu a pro kolaudaci, ale jako součást podkladů pro budoucí výzkumnou práci nebo i případné posuzování památkového významu), jakákoliv situace změn či zásahu do stavebních konstrukcí (postupně si získává pochopení a snad autoritu dokumentace konstrukcí zasažených nějakými pracemi prováděná v „režimu“ OPD), ale také tristní chvíle jejich zániku (ať schváleného úřadem, nebo samovolného).
Tento poslední případ je ovšem dosud velmi zanedbáván. Přitom může vypovídat jak o provedení zanikajících konstrukcí, tak i o dnešním našem zacházení s nimi. Věřme, že se bude sběru dokumentace zanikajících věcí (památek/nepamátek) věnovat více pozornosti. (K tomu zde byl nedávno předložen návrh na poskytnutí nějakého metodického vodítka a možná i podkladu pro systematičtější přístupy k evidenci takové dokumentace apod.)
Foto NPÚ, Jiří Syrový, soubor G0138923. Archlebov, degradace nepálené cihly povětrnostními vlivy ze zaniklé chalupy čp. 348.