(Na stránce se pracuje! Rozpracoval JS. Díky za pochopení i komenty v komentech.)
Výraz svorník naznačuje spojovací funkci. Známé je zejména jeho užití v technice (spojovací šrouby) a v architektuře (prvek vkládaný především do proniku žeber ve vrcholu gotických žebrových kleneb). Z toho jsou pak odvozovány různé ideové či filosofické paralely.
Na Wikipedii sice stručně, ale s náznakem mnoha rozpracovaných souvislostí...
Architektura, stavitelství[]
Zejména v gotické architektuře vrcholový díl žebrových kleneb, tvořící průsečík žeber obvykle se křížících ve vrcholu klenby. Svorník má z technického hlediska zajišťovat spolehlivé spojení dílů klenební konstrukce, v souvislosti s významem pro celek stavby a vyvrcholením celého ideového programu staveb se stává místem pro umístění symbolů, případně i dekorativních prvků.
V západní a střední Evropě jsou nejčastější žebrové klenby v sakrálních prostorách – v kostelích, prostorách klášterů. Jsou ovšem nedílnou součástí také světských reprezentačních prostor vladařských, šlechtických, ale i měšťanských staveb – paláců, hradů, radnic, patricijských domů apod. Zpravidla zjednodušené formy se spíše ze statických ohledů uplatňují v provozních či skladových prostorách.
Svorník v podobě čtyřlistu v klenbě kapitulní síně kláštera Sázava. Kolem 1330.
Svorník zpravidla vystupuje před líc klenební plochy jako reliéfní plastický prvek architektury. Jeho pohledová čelní strana má nejčastěji kruhový tvar, spíše výjimečně i jiný (např. v pozdně gotické architektuře bývají svorníky ve tvaru kvadrilobu/čtyřlistu).
Svorník v průsečíku žeber hvězdové klenby Svatováslavské kaple v Praze je nahrazen věnečkem akantových listů.
Případně může mít svorník formu plochého terče, "přitisknutého" zespodu na styk žeber, nebo též "bochníku", částečně zakrývajícího profily žeber. Takové modifikace se pak z různých důvodů objevují i později. Někdy je svorník nahrazen jen lidskou tváří či zvířecí nebo fantaskní maskou (zelený člověk), případně jen dekorativně zakřivenými větévkami s listy či hrozny nebo jinými plody.
Obdobně mohou být svorníky umístěny i na tzv. meziklenebních žebrech, oddělujících sousedící zpravidla pravoúhlá pole klenby.
Symbolický význam svorníku[]
Reliéfní sochařská výzdoba (vzácněji je výzdoba jen malovaná), má zpravidla symbolický význam, související s funkcí budovy, reprezentačními potřebami stavebníka, jeho duchovním zaměřením apod.
Tomu odpovídá výtvarná, ikonografická náplň výzdoby.
V sakrálních prostorách se vyskytují symboly křesťanské víry (symboly Krista, Panny Marie, evangelistů apod.), ale také erby patronů či donátorů (těmi mohou být v městském prostředí např. i cechy či významní měšťané).
Výzdoba může tvořit součást náročnějšího ikonografického programu zahrnujícího další prvky klenby (hlavice sloupů a přípor, konzoly) i malířskou výzdobu (případně i vitráže apod.).
Styčník žeber z vrcholu raně gotické křížové žebrové klenby - bez svorníku (uložený v Lapidáriu Národního muzea v Praze).
Po celé gotické období jsou ovšem běžné i zcela prosté proniky žeber bez svorníku formálně vyjádřeného (po technické stránce ovšem funkci svorníku obvykle plní dílec s vytesaným "křížením" žeber).
[Výzdoba svorníků a jejich ikonografie jsou rozsáhlým tématem mimo rámec této testovní etudy.]
Od první poloviny 14. století se začínají rozlehlejší klenební plochy doplňovat dalšími žebry tak, aby rozměry kápí byly souměřitelné s ostatními klenbami zejména v obdélných polích kleneb. Tak vložením "trojpaprsků" vznikají první hvězdové klenby (křížení katedrály v Amiens), přičemž v jejich průsečících jsou opět umísťovány svorníky.
Varianty formy a funkce svorníku[]
Svorníky v gotické architektuře ovšem mohly mít i jiný význam a formu.
Dutý svorník ve vrcholu klenby přízemí obytné věže v areálu kláštera Milevsko.
Dutý svorník. Prstenec ve vrcholu klenby, obvykle ve styku žeber (obdobné zděře se mohou objevit i mimo průsečíky žeber, v klenební ploše; tak je tomu např. u koruny v klenbě průjezdu Staroměstské mostecké věže v Praze). Problematika otvorů v klenbách je rozsáhlá a bývá předmětem samostatného zpracování.
Specializované historické výzkumy (liturgie) přicházejí s doklady rozličných možností využití svorníků s otvory. Takové svorníky se obvykle vyskytují v klenbách významných částí stavby (např. v okolí triumfálního oblouku v kostele). Předpokládá se, že mohly sloužit k vyzdvihování soch a jiných symbolů k liturgickým účelům, případně při pašijových aj. procesích apod.
Visutý svorník v závěru pozdně gotické síťové klenby hradní kaple na Křivoklátu má dekorativní a symbolický význam, nikoliv konstrukční, protože je provedený ze dřeva.
Visutý svorník. Artistní prvek vzniklý jako výtvarná konstrukční "hříčka", kdy klenební žebra jsou ve střední části klenby od hmoty klenby oddělena a jejich nosná funkce je tak redukována na iluzi, anebo je změněna pouze na vzpěrný prvek nebo sponu.
Jako visuté svorníky jsou ovšem označovány i konstrukce imitující klenbu, která ovšem postrádá oporu – může být redukována na pouhé žebrové pruty, nebo být provedená z lehčí konstrukce (bednění s omítkou). Případně může být výběh takové klenby upevněn na táhlech, kotvených do konstrukce nad záklenkem.
Visutý svorník na barokně gotické klenbě klášterního chrámu v Sedlci u Kutné Hory. Arch. J. B. Santini.
Visuté svorníky (či klenby) se jako zvláštnost objevují i v pozdějších obdobích, zejména v případech, kdy se do slohu stavby prosadí gotické historismy (např. i v barokně-gotických stavbách architekta Jana Blažeje Santiniho).
Síťové a hvězdové klenby. Ze statických i výtvarných důvodů docházelo k vkládání dalších a dalších žeber do původně jednoduchých klenebních obrazců. Došlo také k tomu, že se jednotlivá klenební pole přestala chápat jako "aditivní" útvary a klenební obrazce síťové i hvězdové procházejí klenbou více či méně plynule a obrazec i konstrukce klenby přestávají být zcela závislé na poloze klenebních podpor. Stále se však v průsečících žeber objevují i svorníky, i když zde dříve nežli u proniků ve vrcholech kleneb dochází k jejich vynechání a žebra se zcela volně vzájemně stýkají.
Proniky žeber. Do nástupu pozdní gotiky se setkáváme s protnutím profilů žeber a vzájemnému prostupu jejich těles zcela vzácně. Pronik spočívá s tom, že zejména ve styku trojice žeber jednotlivá žebra krátkým úsekem pokračují do úhlu sevřeného zbylými dvěma žebry.
Zejména v projekčně a řemeslně vysoce vyspělých pozdně gotických stavebních a kamenických hutích byly vynalézány stále nové varianty proplétání, křížení a vrstvení žeber, s nimiž souvisely prostorové geometrické hříčky. V Praze lze připomenout zejména Rejtovu klenbu Vladislavského sálu a klenbu Jezdeckých schodů a šnekového palácového schodiště tamtéž.
Bezžeberné klenby. Ve vrcholech (případně i jiných bodech) kleneb mohou být umístěny plasticky dekorované či malované vystupující svorníky. Bývá tomu tak např. u renesančních síťových hřebínkových kleneb. Může se také stát, že je svorník čistě konstrukční, odlišuje se např. pevnějším materiálem oproti hmotě kleneb, není však pohledově vůbec odlišen od nečleněné klenební plochy.
Svorník - sborník[]
Sborník z konferencí Sdružení pro stavebněhistorický průzkum. Web.
Filosofie, sociologie[]
Významná osoba, událost, společný cíl...
Stavebnictví, kovoprůmysl[]
Jako svorník bývají označovány spíše rozměrnější šrouby, sloužící např. ke spojení dílů kovové stavební konstrukce, spojení součástí dřevěného krovu, rozměrnějších prvků či montážních skupin průmyslových strojů apod. Mohou mít hlavu na jedné straně a závit na druhé, případně se může jednat o závitové tyče, opatřené maticemi na obou stranách.
Odkazy[]
Facebook skupina Svorníky středověkých kostelů (příklady, komentáře).