Slovník > Architektonické detaily
Románská patka sloupku s nárožními drápky.
Pojem užívaný v oblasti výzkumu historické architektury pro drobnou součást tvarosloví příznačnou zejména pro pozdně románskou a raně gotickou architekturu.
Obecně[]
Zdrobnělina drápu. V obecné komunikaci je jako drápek (dráp) chápáno především zaostřené a více či méně zahnuté rohovité zakončení prstů většiny ptáků i velké části savců (zejména šelem, lezců apod.).
Přeneseně: Zachytit se drápkem = Nenechat si utéci příležitost.
Historická architektura[]
Drápek v zakončení profilu raně gotického klenebního žebra. Tvoří přechod do náběžního štítku, který spočívá na krycí desce koutové klenební přípory.
V historické architektuře mluvíme o drápcích zejména u drobných, ale velmi charakteristických většinou skutečně do podoby drápku zahnutých zakončení oblých prutů či hranatých lišt v profilech klenebních žeber, okenních či portálových ostění, na hranách pilířů či přípor apod.
Drápek přitom většinou sloužil jako přechodový útvar mezi profilovaným článkem a jeho často jen hranolovitým zakončením, osazeným na sokl či tvarovaným do formy tzv. náběžního štítku.
Nárožní drápky byly ve vrcholné a pozdní románské architektuře typické doplňky patek sloupků kruhového půdorysu, spojující zaoblenou část (atického) profilu patky s nárožím čtvercového soklu. Drápek jakoby patku podpíral či vyztužoval podepřením o přesahující nároží soklu. Poměrně často se v tomto místě objevují i různě tvarované (např. akantové) listy, často ozdobně stočené, takže je možné, že drápky v tomto případě vznikly jako redukce takových náročněji provedených útvarů.
Není známo, jaké označení pro tento prvek používali autoři ve středověku.